Jdi na obsah Jdi na menu
 


DIG setkání 2009

17. 6. 2009

Obrazek

DIG setkání 2009 – AdlersbergObrazek

Setkání DIG a DSW se účastním teprve od roku 2006, takže si zatím nedovolím hodnotit, které bylo nejlepší, či které bylo organizováno nejhůře. V podstatě mi všechna připadala dobrá, příjemné na nich totiž je zejména setkávání s dobrými a vzácnými lidmi. Dojalo mne například loučení s Robertem, DL1MDX, který na má slova, na viděnou příští rok, s úsměvem dodal: rád bych, ale je mi 87 let. takže nemám nic jistého. (Mimochodem, na ty roky vůbec nevypadá, na své QSL s DG9MDD jedou na kajaku). Zkrátka, níže uvedené řádky budou o tom, jak jsem prožíval Adlersberg já.

Na půvabný kopeček s kostelem a pivovarem, kde se setkání odbývalo, jsme přicestovali ve čtvrtek 11. 6. 2009 po 15-té hodině a já se domníval, že mobilní závod již běží. Hannelore, DH5JR nás vybavila upomínkovými předměty, zapsala na výlety, a velice rád (i když poplatek nebyl povinný), jsem zaplatil 10 €. Protože nejsem typ závodníka, svou účast v kontestu jsem pojal jako příjemný relax s přáním rozdat body zejména kamarádům, což se snad podařilo. Tedy, jak kdysi dávno pravil jistý Pierre de Coubertin, souhlasím s jeho slovy: Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se.

Půvabné bylo QSO s Pepou, OK1SRD, který na mé volání neragoval, tak jsem si došel oněch 400m na louku, kde bylo jeho p/QTH, a kde jsme pak uskutečnili ono 2-metrové QSO. Protože jsem příznivec dobrého ubytování, měl jsem zamluveny noclehy v hotelu Krieger v Maria Ort, což je vesnička vzdálená cca 4 km od místa setkání, přímo na soutoku řeky Naab s Dunajem. Bylo to na doporučení Wernera, DH1PAL. Bydlelo nás tam z DIG asi 15, noclehy jsem měl ovšem zamluvené již půl roku předem. Ubytování i snídaně - vše výtečné a pohodlné, stejně jako přilehlá restaurace.

Procházka příjemnou, historickou částí Regensburgu následující den dopoledne byla zpestřením, právě tak jako návštěva starobylé radnice, kde jsme byli přijati samotným starostou města. Byl pro nás připraven i slavnostní přípitek v sále bývalých kurfiřtů, kteří zde volili z pomazaných hlav středoevropských států krále římského. Následoval přesun k nádraží, odkud byl ve 13:00 odjezd do továrny BMW. Exkurze, která trvala skoro tři a půl hodiny a ušli jsme při ní na tři a půl kilometru, byla naprosto fantastická! Nejsem automobilista, ale účastníka naprosto ohromí už první část, tedy lisovna a svařovna, kde 970 automatů s minimem lidské obsluhy, vypadá to tu jako ve sci-fi filmu, začíná s tvorbou autička. Obdobně tomu bylo v úžasné, ekologické lakovně, kde na čtyřech pásech popojíždí konstrukce pěti typů současně vyráběných automobilů BMW, aby byly roboticky okrášleny pěti nátěry. Robot zahalený červenou látkou dokonce sám otvíral dveře vozu, ať již byly čtyři nebo jen dvě, a po nastříkání nátěru je opět přivřel.

Dojmů bylo plno, nesmím zapomenout na jeden zcela speciální. „Hochzeit“ neboli svatba se odehrává v hale konečné montáže a představuje okamžik spojení podvozku, na němž je namontována celá pohonná část a motor, s karosérií. Nádherný zážitek, když vidíme jak se každou minutu sejdou tyto dvě hlavní součásti vozu a roboti je spojí v jeden celek. Typy aut na páse se přitom mění, za limuzinou následuje kabriolet, atd. Továrna totiž produkuje 1000 vozidel každý den. Na pás se však dostanou jen ta auta, která již mají svého konečného zákazníka a tedy všechny specifikace počínaje obsahem motoru, příslušenstvím a konče barvou. Ve finále k novému autu dorazí elektricky ovládané vozítko (bez řídiče) s poslední výbavou, kterou si pan odběratel přeje mít. Všude čisto, člověk obdivuje práci počítačových expertů a programátorů, která dokáže vše skloubit tak, že to funguje jako spolehlivý hodinový stroj. Pro lidi tu také nějaká práce zbyla, ale stále více jí zastávají právě roboti. Lidé sledují, kontrolují, v případě problému zasáhnou. Prohlídka se vzhledem ke své jedinečnosti prodloužila skoro o hodinu. Nelitovali jsme. Večer se pak v sále vedle pivovaru na Adlersbergu předávaly poháry, plakety a další ocenění, kdy dominovala rodina AR-ů.

V sobotu 13. 6. jsme v 08:57 dorazili k přistavenému autobusu, který měl odjezd v 09:00. Bylo to jen tak tak, ale obdrželi jsme pokárání pouze od OK1FED, který netušil, že život si s každým umí zahrávat a on sám se o čtyři hodiny později celé výpravě ztratí.

Návštěva monumentální Haly vítězství u Kelheimu, kterou dal postavit bavorský král Ludvík I. v roce 1868 byla prvním bodem sobotního programu. Šlo o oslavu vítězství nad evropským hegemonem Napoleonem. Následovala plavba lodí po Dunaji, která byla proti jiným setkáním dost krátká, ale projížděli jsme zajímavou soutěskou, kde skalní stěny zúžily koryto této velké řeky na polovinu. U kláštera Weltenburg jsme vplynuli do silného turistického ruchu, ale měli jsme zajištěn dostatek míst u stolů k bavorskému obědu. Následovala krátká procházka k přívozu, kde nás převozník v typických bavorských Leder Hosen dopravil na druhý břeh k autobusu, odkud jsme jeli krásnou krajinou do údolí Alt Mühle na hrad Prunn a výlet pokračoval v příjemné atmosféře.

Příjezd do Adlersbergu byl sice opožděn, ale DOK burza proběhla v tradičním tempu, kde zvláštní pozornost upoutali potomci OK7AR, nejprve pětiletá Kačenka jako OK1KIT, následoval „mazák“ Míša jako OK1KAR. Od obou jsem ihned obdržel QSL. Burza skoro končila, kdy dorazili ztracení „turisté“ OK1FED a OK1RV, tedy dostávají možnost býti také účastníky. Večerní DIG-HAMFEST pak splnil očekávání obsahem, nikoli účastí, která byla i přes avizované 40. výročí klubu poměrně malá.

Mohli jsme pogratulovat novým držitelům DIG 1000 TROPHY: Luďkovi, OK1DLA, DK8RE a DF3JO. Vypisují se QSL, posloucháme hudební DUO KRAUS, které měnilo náplň své produkce od valčíků po rokenroly. Právě při posledně jmenovaném kousku byli zcela vynikající, což dokumentoval Igor, EU1EU fantastickým tancem s OE3MCA, také Maria, jedna ze 4 OE-účastníků. Mne osobně velice potěšilo setkání s Peterem, OM3EE. Máme spolu první QSO z roku 1971, ale osobně jsme se poznali až nyní - zajímavé bylo, že se tak stalo při první snídani v hotelu Krieger.

Vše hezké jednou končí, loučíme se, abychom se snad za rok (?) opět setkali.

Nad rámec DIG setkání jsme si ještě na následující dva dny prodloužili pobyt v Bavorsku a zajeli do alpského Berchtesgadenu a okolí. Nejzajímavější byla návštěva „Orlího hnízda“- Kehlsteinhaus ve výšce 1834 m. Přesunem historie o 65 let zpět si našinec dovedl představit nacistické pohlaváry, třeba v luxusním rychlovýtahu uprostřed hory, absolvující posledních 100 metrů ke svému vůdci k aportu...

Mé vzpomínky jsou tedy – jak vidět - příjemné a těším se na již avizované DSW setkání. Samozřejmě také ze zištných důvodů. Dvě tisícovky potvrzených DIG ještě stále nemám, že by příští rok?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

Portrét


Fotoalbum


Poslední fotografie


HF Propagation


select language




Archiv

Kalendář
<< červenec / 2020 >>

Statistiky

Online: 11
Celkem: 492192
Měsíc: 10748
Den: 358