Jdi na obsah Jdi na menu
 


DSW meeting 2010

1. 6. 2010

Vzhledem k tomu, že jsem se letošního DSW setkání nezúčastnil, požádal jsem přímého účastníka OK1AR, zda by se nemohl s návštěvníky tohoto webu podělit o své dojmy. Zareagoval ihned ! Mni TNX Zdeňku !

DSW SETKÁNÍ 2010 SANKT MICHAELISDONN

 
 
 

V letošním roce se nekonalo žádné mezinárodní setkání DIG. Ale členové DIG se měli možnost setkat na setkání DSW, neboť 90 procent členů DSW jsou i členy DIG.

 

Letošní DSW s etkání probíhalo částečně v městečku Sankt Michaelisdonn a částečně ve městě Brunsbuettel. Obojí je situováno na severu Německa, poblíž ústí řeky Labe do Severního Moře.

 

Po rozčarování z loňského setkání DIG poblíž Regensburgu jsem se na to letošní setkání dost těšil a nezklamal jsem se. Vyrazili jsme dvěmi auty, oba jsme tahli kempinkové přívěsy. V prvním autě Zdeněk OK1AR, spolu s Marií OK5AR, ve druhém autě Alena OK7AR, její přítel Tom a děti. Cesta tam, téměř 720 km, probíhala až na počáteční problémy se zabloko-vaným kolem mé Felicie velmi dobře. Díky GPS jsme i krásně „propluli“ Hamburgem, ze kterého si však pamatuji jen nádherný a dlouhý dálniční tunel pod Labem a velké přístavní jeřáby. Protože se naše cesta, díky počátečním potížím, protáhla a dojeli jsme na místo až před 20.hodinou večerní, prospali jsme druhý den celé dopoledne a tak jsme neuskutečnili plánovaný samostatný výlet do Hamburgu.

 

Mile nás překvapil autokempink, ve kterém jsme, spolu s dalšími radioamatéry zakotvili. Jednak byl pro radioamatéry vyhražen samostatný prostor, jednak vlastní vybavení kempu

 

a přístup majitelů /jsou to soukromníci, mladí manželé/ nemělo chybu. Cena za ubytování rozumnější jak v Čechách, k dispozici plně vybavená kuchyň, včetně různých spotřebičů, kompletně vybavaná prádelna i se sušičkou, toalety a koupelna v  podobě, jakou u nás najdete jen v málokterém hotelu. Navíc elektrická přípojka a voda k dispozici několik metrů od každého karavanu.

Obrazek

 

První den večer jsme spolu s dalšími asi 35 přítomnými amatéry poseděli v restauraci ve městě Brunsbuettel, s nádherným výhledem na Labe, od kterého jsme byli cca 60 metrů. Přímo z restaurace jsme tak sledovali velké námořní lodě směřující jednak do Hamburgu, jednak do kanálu spojujícícho Brunsbuettel s Kielem. Pod názvem kanál si v tomto případě musíte představit něco, co je asi tak 8 x širší jak Vltava v Praze a samozřejmě i příslušně hluboké, tak aby tudy bez obtíží propluly i ty největší námořní kolosy. Hned první společný večer mi přinesl překvapení – osobní setkání s Nickem, PA2NJC a pak Eberhard, DJ8OT s Hannelore. Před 3. nedělemi mi psal, že pro mne má nějaký pohár za závod, ale že na DSW nepojede, že ho vezme na HAM Radio ve Friedrichshafenu. Tam však zase nemám cestu naplánovanou já. Tak se Eberhard rozhodl, že přece jen na DSW setkání přijede. Nakonec z toho byly poháry dva a k tomu ještě pohár pro Zdeňka, OK1DOY.

 

Následující 2 večery, včetně sobotního s muzikou, probíhaly v hezké restauraci v Sankt Michaelisdonnu. Kromě přijetí nových členů DSW, předání diplomů a trofejí DSW, byly předány i poháry OK1AR za DIG závody a diplomy za mobilní contest. A protože se na tomto setkání objevil i Eberhard, DJ8OT, využil toho Werner, DH1PAL, aby jemu a jeho XYL Hannelore předal zlaté odznaky DIG a obrovský dárkový koš. Nejen tím, ale i mohutným potleskem tak byla oceněna 40.letá obětavá činnost Eberharda, coby sekretáře

 

DIG a Hannelore, jeho „pravé ruky“ , která všechna ta léta patřila k organizátorům DIG setkání.

 

Mobilního závodu se zůčastnilo 27 stanic. Neočekával jsem žádný dobrý výsledek. Před odjezdem jsem totiž vyměnil na svém autě dosavadní „hasičskou“ anténu za drahou profi Diamond. A s hrůzou jsem zjistil, že je na příjem, i při PSV 1:1, horší. Bohužel, musel jsem kvůli ní udělat podstatně větší díru do střechy, takže původní už s nedá vrátit. Vydělala na tom Alena, která má tuto hasičskou nyní na svém autě. Hasičskou anténu vyráběla firma

 

BRG v Maďarsku řadu let za komoušů a je škoda, že tato firma padla. Slavný Diamond by strčila do kapsy… S Alenou jsme obsadili 6. a 10. místo. Závod vyhrál Michael, DG7DBR, který to umí. Přesto ale neměl Michael tak veliký potlesk, jako měli Kačka s Míšou, kteří

 

se umístili na 24 místě. A to jeli jen třetinu závodu a zbytek radši věnovali jízdám na kole podél přilehlého letiště.

Obrazek

 

V neděli dopoledne ještě proběhla DOK burza a pak se již náš čas nachýlil. Po rozloučení

 

se všemi jsme začali pomalu balit. Opravdu pomalu, protože na přilehlém letišti probíhal letecký den a bylo se na co koukat, takže jsme balení střídali s pohledem na oblohu. Celou dobu setkání jsme měli perfektní počasí, zkazilo se to až právě při tom balení.

 

Odjížděli jsme až v 15,20.

 


 

Místo závěru zde překopíruji majl, který jsem posílal pár přátelům den po setkání:

 
 

V Německu bylo perfektně, počasí lepší jak tady, pršelo až na cestě zpět a to zase stálo za to. Prakticky lilo celou cestu zpět a u Drážďan to nebyl déšť. To byla spoušť. Průtrž mračen, že nebylo vidět před auto. 14. dní před cestou mi známý ve Strojeticích dělal brzdy, protože se kousalo levé přední kolo. Vyjeli jsme ráno v půl čtvrté, a po 4. hodině už jsme stály před Chomutovem - opět kouslé přední levé kolo. Dotáhli jsme to k hasičům na dvůr, tam jsem odpojil přívěs a čekali jsme do 7 hodin, než otevřou autoservis. Vyměnili orezavělý brzdový válec a v 9,30 jsme teprve vyjížděli na dalších 680 km. Pak už to dojelo bez problémů a v pohodě až tam. Dovezl jsem si opět 2 poháry za celkové vítězství v závodech, pluli jsme lodí po severovýchodním kanále mezi Kielem a Brunsbuettelem až k ústí Labe do moře. Viděli jsme mohutné námořní lodě, setkání s mnoha známými i neznámými amatéry, v neděli při balení probíhal na letišti, přilehlém ke kempu, letecký den, takže taky paráda. Autokemp levnější jak v Čechách, perfektně vybaveno WC, koupelny, kuchyňka a prádelna se sušičkou. Zkrátka bylo fajn. Při vyjetí na cestu zpět se po 70 km opět zakouslo levé přední kolo. Svině... Zastavování co 30 km, polévání vodou, aby se schladil brzdový kotouč, občas lítaly i žhavé okuje. Díky teplotám kola se zřejmě vyvařila vazelina v kole, takže ještě 570 km od baráku, nad Hamburgem se zřejmě vysypalo ložisko, nebo odešel homeokinetický kloub. V kole rachot, že bychom v autě potřebovali letecké přilby z vrtulníku. Jízda na pokraji nervového vyčerpání. Díky dešti a průtržím mračen, které pak nastaly, se to nějak chladilo samo. Pára z nás šla jak z papiňáku a jen jsem čekal, kdy nám uletí kolo a my se i s přívěsem rozsekáme na silnici. Abychom to moc nenamáhali na prdelních silničkách Krušných Hor / okolo Marienbergu je zase objížďka přes kotáry / jeli jsme po dálnici přes Petrovice a Ústí, i když nemám známku. Ale tak jak jsem předpokládal, v noci a ještě k tomu ve slejváku, tam policajti nestáli. Přestože se tedy Felicie chovala a řvala jak střelená svině, dojela až domů. Ale díky tomu, že motor musel přemáhat to kouslé kolo, spotřeba jak kráva, cca 130 litrů benzinu na 720 km. Při těch průšvizích sem si někde při té první zastávce s kouslým kolem drbnul do satelitního sledování, takže je tam cesta zpět namalována jen ěch cca 70 km. Dojeli jsme až ráno a do postele jsem se dostal v 05,10.

 


 

A mám se opět na co těšit. Příští rok bude setkání DIG u města Stade, rovněž poblíž Hamburgu. Zřejmě na to naplánujeme o den navíc, abychom si konečně prohlédli Hamburg

 

a s největší pravděpodobností už to nebude Felície, co nás tam poveze. Už teď bych ji nejraději prokopl dveře krumpáčem…..

 


 

73/77 Zdeněk

 
 

 

Portrét


Fotoalbum


Poslední fotografie


HF Propagation


select language




Archiv

Kalendář
<< prosinec / 2019 >>

Statistiky

Online: 2
Celkem: 447152
Měsíc: 3378
Den: 126