Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nová zjištění Institutu JdC

15. 12. 2015

I.část

Posbíráním mnoha dalších informací z bohatého života největšího Čecha jsme v situaci, kdy opět po delší době můžeme zájemce seznámit s fakty o nichž jsme ještě donedávna neměli ani tušení. Místem bádání byla (jak jinak) obec Liptákov (německy Liptakau), kde všestranný všeuměl působil od roku 1905 jako C. a K. podučitel v liptákovské jednotřídce. O adepty vzdělání neměl nouzi, lze říci, že jich byl nadbytek. Průměrná domácnost čítala v obci cca 10 (deset) dětí, ale manželé Hedwiga a Konrád Henlein st. jich měli čtrnáct (osm chlapců a šest děvčat). Po stránce intelektu byl nejnadanější ten nejmladší Konrád (*1898), sportovně nejvýše byl Adolf Henlein, a to zejména ve fotbalu. Šlo o obounohého forwarda s obrovskou pumelicí.

Jára da Cimrman (JdC) zaregistroval při pobytu v Praze, v r.1905, že tehdy špičkový tým Slávia Praha zlanařila trenéra ze Skotska. Jmenoval se John William Madden. Spíše než s ním se JdC seznámil s jeho sestrou (dvojče) jménem Mary Madden. Oba sourozenci k sobě lnuli a Mary nedala jinak, než že se s Johnem podívá do Rakouska-Uherska, konkrétně do Prahy. Cesta z Glasgowa byla vyčerpávající, ale mladá krásná žena, plná sil si brzy na procházkách Prahou povšimla, že ji sleduje muž ve středních létech, o kterém se nedalo říci, že je hezký ani ošklivý. Slovo dalo slovo, skončili v kavárně Louvre u kafíčka a začali se scházet. Lze říci, že šlo o začátek milostného vztahu.

JdC přesvědčil Mary, aby jej následovala do maličké obce v Sudetech jménem Liptákov, kde měl přislíbeno místo učitele (zároveň i ředitele a školníka) v tamní jednotřídce, v tomto domku i bydlel. Mary, finančně zcela zajištěna po zámožných rodičích sehnala snadno útulný privát ve vilce patřící vrchnímu oficiálovi C.aK. kampeličky Šimonu Ábelesovi.

Duchovní kapličkou bohatých i chudých byla v Liptákově hospoda U Mauriců, kde se večer, co večer scházela mužská populace, aby probrala vše nové se se stalo nejen v mocnářství, ale i v blízkém okolí. Konec konců nebyl by to JdC, aby nepřišel na geniální nápad - vytvořit v obci fotbalové mužstvo. O budoucí hráče nemusel mít starost, bylo jich opravdu dost, a to jak mezi Čechy, cvičícími v Sokole, tak mezi Němci provádějícími totéž v turnerské župě. Fotbal byl i zajímavější, než jednotvárná prostná a cviky na nářadí. To mladé muže již nebavilo.

Šlo pouze o to dát Čechy a Němce dohromady, což byl problém. Hospoda zažívala týdně nejméně dvě vyhecované rvačky, končící boulemi, rozbitým nosem, někdy i většími šrámy. Místní velebníček Vendelín Tvarůžek sice každé nedělní dopoledne nabádal mladé k toleranci, ale to poslouchali pouze Češi-katolíci. Němci byli protestanti a chodili na nedělní kázání do Tanvaldu.

A zde vstupuje do tohoto nesourodého davu mladá dáma, která odpozorovala od svého bratra (kterého pravidelně na tréninky ve Skotsku doprovázela) o co jde. Česky moc neuměla, německy o málo více, ale nejdůležitějším nástrojem byla kriketová hůl, kterou nezbedníky rovnala. A ono to šlo. Pravda hřiště ještě neměli, ale duchovní trojice z hostince v čele s JdC, šéfem kampeličky a velebníčkem se vydala s prosíkem k pánu v kraji nejvyššímu. Tím byl Jan, Nepomuk,František, hrabě Harrach. Milovaný svými podřízenými a s obrovským majetkem. Trojce z Liptákova se podařilo získat nejen pořádného sponzora, ale (jak se ukázalo) i nadšeného fanouška rodícího se mužstva A.C. Liptákov (A.C. Liptakau).

A následuje neskutečný příběh, připomínající pozdější knihu Eduarda Basse: Klapzubova jedenáctka. Mužstvo bylo sestaveno z potomků pouze dvou rodin - české s krásným jménem Vosolsobě a německé, již zmíněné rodiny Henleinových. Z Čechů vynikal centrhalf Ferda, golman Franta a pravý bek Pepa. Z Němců již zmíněný forward Adolf (Adi) s křídlem Hermannem a tvrdým bekem jménem Kuno. Malý Konrád Henlein dělal pomezního rozhodčího (z nedostatku jiných), mával dlouhým prutem používaným na husy s připevněnými červenými trenýrkami. Na druhé straně mával malý český kluk Bohouš.

II.část

Asociace fotbalová pro Země koruny české a markrabství moravské. Tak se jmenoval úřad, který v Čechách a na Moravě řídil fotbal. A.C. Liptákov se časem probojoval do župy "Severní Sudety", která zahrnovala okresy: Reichenberg,Böhmische Leipa, Braunau,Gablonz an der Neise,Hohenelbe a Trautenau. Nejbohatší v župě byl Gablonz *nyní Jablonec nad Nisou. Měl opravdu pravé šíbry. Všemu velel Míra Melta, který si k ruce sehnal opravdové eso - Bosňáka Ivicu Dolnika. Tento povedený páreček znechucoval potěšení z fotbalu nejen všem v župě, ale byli vyhlášeni v celé zemi. A to jim šel "na ruku" i výkonný úředník Asociace Alfons Breberka, kterému zobali z ruky všichni sudí. A teď hrajte ! Nebylo to jednoduché, ale vynálezci z Liptákova používali své know-how. Když pozorovatel ohlásil, že se blíží povozy šejdířů z Jablonce, mohli se diváci potěšit, jak na čerstvě hutně poorané komunikaci odcházelo jedno kolo za druhým. Nikdo nedojel a tak mnohdy (zejména při silném dešti) došli pěšky aktéři od hostů až po uplynutí čekací doby a Liptákov zvítězil kontumačně. Jindy měl hospodský Mauric pro vyprahlé hosty připravené zvětralé pivo a sportovci se pak nestačili vystřídat v -  k tomu určené kadibudce. A když bylo nejhůře, dostali oba pomezní Konrád a Bohouš pokyny, aby nešetřili s máváním ofsajdů hostům. Pravda je, že hoši z Liptákova trpěli v Jablonci jiným (také zákeřným) způsobem. Ale lze říci, že prezident A.C.Liptakau JdC a jablonecký Míra Melta si neměli v této věci co vyčítat.

Liptákovští ještě notně pobavili pana sponzora, hraběte Harracha, který se chechtal ještě dlouho po skončení utkání v sedadle své nové Laurinky. Samozřejmě pozval  vždy všechny zúčastněné (tedy i hosty), včetně rozhodčího na občerstvení a svačinku. Jablonečtí odmítli ze strachu z trávicích potíží.

Mary Madden byla v Liptákově milována. Sousedky jí nosily kuřata, husy, králíky, zeleninu, vajíčka, čerstvě upečené koláče, ovšem nejvíce jí chutnal štrůdl paní Hedwigy Henlein.

Ovšem žádné štěstí netrvá dlouho, v Sarajevu odprásknul Gavrillo Princip koncem června 1914 arcivévodu s chotí a začalo se rukovat. Mary M. se v obavách odstěhovala k bratrovi do Prahy, což velice těžce nesl JdC, který byl ke všemu přesvědčený pacifista. Musel zdrhnout a žít inkognito. Mladí fotbalisté, zdraví mládenci - rukovali do armády císaře pána. Bohužel se jich polovina z válečného tažení nevrátila. Jejich jména si mohou návštěvníci Liptákova přečíst na pomníčku u rybníčka.

Přežil Konrád Henlein, ale to je již jiná kapitola...

 

 
 

 

Portrét


Fotoalbum


Poslední fotografie


HF Propagation


select language




Archiv

Kalendář
<< prosinec / 2019 >>

Statistiky

Online: 2
Celkem: 447157
Měsíc: 3375
Den: 124