Jdi na obsah Jdi na menu
 


1968 Year

21. 8. 2011

 

Srpen 1968 na malém okresním městečku 

Je neuvěřitelné, že od té doby uplynulo 43 let ! Mé tehdejší QTH Prachatice leží pod horou Libín (1091m). Další asociace je nápadná podobnost s mou oblíbenou knihou Zbabělci od Josefa Škvoreckého, pravda, její děj se odehrával zejména v roce 1945, ale uvítací výbor v Kostelci (Náchodě) tehdejších osvoboditelů nápadně připomínal uvítací výbor okupantů v Prachaticích. Soudruzi u nás neuměli rusky, ale to jim nevadilo. V ruštině zběhlí mladí lidé se naopak vyznamenali „uvítacími" transparenty typu Zachvatčiky domoj, Pozor (hanba) zachvatčikom atd. Samozřejmě v azbuce. Obyčejní lidé odvedli před příjezdem „spřátelených vojsk“ fantastickou práci přemísťováním názvů ulic a změn u rozcestníků. Vojska zmatena podivnou navigací, která nesouhlasila s jejich čerstvými mapami, přibyla do Prachatic až 23.srpna, nejspíše navigována poskoky soudruha Šalgoviče.

Ještě 19.8. jsem pobýval s YL ve vypůjčené chatě na Kvildě. Nynější XYL se tenkrát připravovala na zkoušku ze soudního lékařství a pod vlivem skript a kapitoly o rozpoznávání osob post mortem byla hrůzou bez sebe. Usínala se sekyrkou pod polštářem, já musel mít po ruce obří nůž (nejspíše pro rozpárání prasete). Inu měla tušení. 20.8. jsme opustili kouzelnou Kvildu a vrátili se do klidných, mírně ospalých Prachatic. Co se dělo den následující, popisuji v článku Revize minulosti II. (Blog 2009). Šlo o nezapomenutelné okamžiky, které jsem opravdu nejen prožíval, ale i užíval jako radioamatér. O QRT pro OK-radioamatéry jsem nic nevěděl a první dojem po zapnutí Lambdy 5 a nažhavení TX, to byla ohromná změť značek, které mne volaly. Poprvé jsem zažil na vlastní kůži něco jako pile-up (v menším). Muselo nás být (v té době aktivních OK) nepochybně minimum. Vím o svém kamarádovi Oldovi Zukalovi z nedalekého Vimperka, tenkrát OK1AQY (nw SWL a DIG 6146), spoluautorovi Radioamatérského zpravodaje, ten jsme rozesílali 150 zájemcům zejména na jihu Čech. Pohledem do tehdejšího logu vidím zejména kvanta DL, YU a YO, vše v úžasně přátelském duchu a každý vyjadřoval své sympatie. Byl to zvláštní pocit. Na jedné straně slyšet přesuny tanků agresora, na druhé straně se snažit odpovědět všem volajícím. „Osvoboditelé“ zaujali strategický postoj na blízkém vršku. Místní vojenská posádka je do kasáren nevpustila. Můj kamarád (za normalizace „persona non grata) Jeník Kubíček, ve svých nápadech vždy originální, samozřejmě ihned na onen vršek mezi nové táborníky běžel se svou Exaktou (bez filmu-naschvál) a zuřivě cvakal spouští. Bral opravdu vše a pokud by tam měl tenkrát film, šlo by o unikátní záběry.   

Oficíři si jej brzy povšimnuli a Jeník byl jako první občan Prachatic zajat. Z jeho pozdějšího vyprávění vím, že po otevření foťáku byli překvapeni, že nevidí film. Nejspíš došli k závěru, že šlo o mikrofilm. Zajatec byl zcela svlečen a prohledán i na těch nejintimnějších místech - nic se nenašlo. Okamžitě následoval telefonický hovor s místním „uvítacím výborem“. Ten Jeníka hrubě podcenil, Rudá armáda se dozvěděla, že ho mohou pustit, že jde o neškodného prachatického Švejka. Tato epizoda skončila tím, že zuřivý fotograf dostal na rozloučenou meltu a ruský komisárek (Švejka znali i v SSSR). Bohužel Jeníkovi to nestačilo a když se podařilo pro nově přibyvší (byť pro velkou většinu obyvatel města nezvanou) armádu zajistit ubytovací lágr přímo u města, začal je opět provokovat. Ještě teď obdivuji jeho odvahu. Na prsou veliký nápis Drang nach Osten, pod tím rudá hvězda=hákový kříž. To již dostal naloženo! Později následoval vyhazov z práce (byl ekonom místního JZD). Koncem roku 1970 jsme se sešli v odpadní rouře, kterou byla na pokraji města nesmyslně postavená továrna zvaná ZVVZ n.p. (pobočka Janky Milevsko). Můj nastávající švagr mi poslal přes tenkrát dobře fungující poštu fotodokumentaci přivítání těchto vojsk v Praze. Nejvíce se mi líbila fotografie braná od postříleného muzea na sochu Sv.Václava. Tanky přijíždějící od Vinohrad vítal patriarcha Země České obrovským transparentem s výmluvným nápisem : Iditě v žopu ! (Snad není třeba překlad-hi). Jako velký frajer jsem v práci vytočil číslo posádky (znalo je ihned snad všechno obyvatelstvo městečka). A nastal tento dialog:  

 

 

RA: Slušaju AMU:dobryj děň RA: (překvapeně-lidé jim nadávali) dobryj děň AMU: u měnja odin vopros požalsta RA: nu vot tovaryšč AMU: jesť možno skazať, kagda vy pajedětě odtuda v žopu? RA:........ V žopu? No prijdi suda ty durak i ja těbě pokažu, kagda my pojeděm v žopu ! 

Byl jsem najednou v odboji-hi. Bohužel neuvědomil jsem si, že nejsem pouze obdivně sledován. Bylo přítomno i pár lidí, kteří se právě v roce 1970 zasadili, abych dostal padáka (a setkal se s Jeníkem K. na novém pracovišti). Protože jsou Prachatice malé městečko, kde každý každého zná, všichni se tenkrát zdravili, každý měl plno přátel, z nichž s většinou chodil do základní školy, neměl jsem žádné potíže s koncesí. Byla jaksi nepovšimnuta. Vysílal jsem v klidu dál. Osobně si myslím, že štěstím bylo i obsazení krajské správy SNB v Č.Budějovicích. Bylo tam dost radioamatérů a nikdo nikoho neprásknul ! Mohl jsem si o nich myslet mnoho negativního, ale v této věci se všichni zachovali slušně ! „Osvoboditelé“ nezůstali v městě dlouho, počátkem roku 1969 následoval přesun do nedalekých Boletic. Samozřejmě je nenásledovali čeští kolaboranti, kteří (tak jako všude) začali panovat. Výsledky jejich normalizační práce byly úděsné (tak jako všude). Já jsem se mezitím přesunul do Třeboně a pak do Prahy. Každý, kdo v současné době přijede do Prachatic, spatří kouzelné, upravené a čisté městečko, tolik připomínající blízký bavorský Waldkirchen. Bohužel mi není známo, že by odtud někdo vysílal. Vím o aktivitě z blízkých Netolic. Tolik krátká reminiscence, která mi připomenula relativitu času. Zdá se mi, že srpen 1968 byl včera a ono od té doby uteklo více než 15.000 dnů...

 
 

 

Portrét


Fotoalbum


Poslední fotografie


HF Propagation


select language




Archiv

Kalendář
<< prosinec / 2019 >>

Statistiky

Online: 1
Celkem: 447155
Měsíc: 3375
Den: 129