Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kouzlo telegrafie

14. 4. 2017

Nebudu psát o klukovském seznámení s tečkami a čárkami, o akátu, blýskavici, cílovnících a podobně. Již dlouhé roky si uvědomuji, že mám v životě "kliku" (ihned zaklepávám), nejsem věřící, ale dovedu si představit ony tři sudičky, zejména tu poslední, která mi ono pověstné štěstí nadělila.

Se skutečnou telegrafií jsem se vůbec prvně seznámil v červenci roku 1962, kdy jsme s dalšími asi 60-ti bažanty vylezli na kopec nad obcí Katovice u Strakonic. První dojem: je to dobré, domů to mám blízko (mé tehdejší QTH - Prachatice). Druhý dojem: brzy vidíme nádherný bazén vedle hezké vilky. Jejda tady to bude super ! Brzy se ukázalo, že u druhého dojmu jsem se trochu zmýlil. Pravdou bylo, že radiotechnická hláska Katovice vznikla zabráním rekreačního pozemku továrníka a majitele Fezka Strakonice pana Kudrnáče, který stačil utéci v roce 1948 za "Železnou oponu". U bazénu se vyvalovali mazáci, kteří se nás již nemohli dočkat. V podstatě to nebyli špatní mládenci, ale jeden stál "za všechny prachy" - vojín Hofman z Plzně to dotáhl ve studiích do 3.třídy. Trpěl obrovským komplexem méněcennosti a mezi ostatními, kteří byli u radaru, rádia či zakreslovali pohyby letadel na průsvitném velkém panelu byl velká nula. Ti nejblbější dělali psovoda. Vojín Hofman nám zpočátku ukazoval, kdo je pán.

Brzy došlo k třídění bažantů. Byli jsme zahnáni do velkého sálu, všichni dostali sluchátka a začal výběr. Jako radisté jsme byli vybráni zpočátku čtyři, za týden došlo k doplnění o další dva. Uvědomil jsem si, že má vojna zřejmě nebude špatná. Žádné stráže v horku či zimě. Pohodlíčko ve vile. Velící sál se značkaři a radisty. Hoši od radarů to měli horší, každý den ráno náklaďákem V3S ke střídání obsluhy 30 km daleko.

Výuka telegrafie mě ohromně bavila. To měl na starosti fešácký poručík v modré uniformě, který to s námi uměl a tak jsme brzy byli posazeni k přijímačům R4 vedle mazáků. Ti brzy zjistili, že asi nejsme blbci, telegrafie nám šla, oni se mohli po večeři vytratit (v 16:30 hod. posádku opustili všichni 3 důstojníci). Kupodivu nikdy jsme jim žádný průšvih neudělali. Můj patron Franta Švec z Vitějovic u Prachatic mi slíbil, že pokud dostanu na Vánoce opušťák, ukáže mi jak se jezdí domů na černo, na co si dávat pozor, kde jsou cestou kritická místa.

Služba 24 hodin byla fajn a brzy jsem se mohl přeladit i jinam, než na frekvenci velícího praporu v Českých Budějovicích (na letišti Planá). Samozřejmě šlo o amatérská pásma. Stal jsem se jakýmsi posluchačem na volné noze. O radioamatérském provozu jsem nevěděl zhola nic, zkratky a Q-kódy mi nic neříkaly. To mi objasnil další mazák Pepa z Teplic, který z tamní kolektivky přišel. A bylo o zábavu postaráno až do konce vojenské služby. Vůbec mi nevadila "kubánská krize" a prodloužení o 3 měsíce. Rukoval jsem 1.7.1962 a do civilu šel koncem září roku 1964.

Druhým rokem na vojně jsem si uvědomil, že v civilu chci dělat úplně něco jiného, než v technické kontrole strojírenského podniku. Nějak jsem se dopátral, že amatérské vysílání má "pod palcem" Svaz pro spolupráci s armádou a já jim napsal do Prachatic, že bych měl zájem o práci v tom, co dělám na vojně.

A zase klika ! Prachatický okres byl jediný v Jihočeském kraji, který neměl koncesionáře. Byl zde i politický zájem - musí zmizet poslední bílé místo na mapě. Přicestoval za mnou mladý major, nabídl mi zaměstnání (k rádiu ještě každoroční výcvik branců v telegrafii). Plat - nic moc, ale dělal jsem to, co jsem chtěl s vidinou rychlého získání koncese. O dalších létech svého radioamatérského vysílání píši na tomto webu jinde. Zejména o srpnu 1968, kdy jsem jako jeden z mála OK vysílal (za což jsem byl o rok později ze Svazarmu vyhozen).

Telegrafie mě okouzlovala čím dál, tím více. Nově začínající SSB provoz mi tenkrát moc neříkal. Prim měla ona úžasná CW !

V roce 1976 jsem si koupil na tehdejší dobu výtečný FT DX 500. A tam již nešlo SSB přehlížet. Jazyky ! Nejlépe to šlo německy i díky členství v klubu DIG. Anglicky též. Ale ty číslice ve francouzštině ! Nemohl jsem pochopit logiku, že 40 se řekne 2x20, atd. Brzy mi došlo, že Jižní Amerika vyžaduje umět částečně španělsky. I začal jsem s tímto jazykem, který mi připadal logický a slovíčka dobře zapamatovatelná. QSO z tohoto světadílu rychle přibývala a i direkty odtud chodily.

Bydlení v Třeboni bylo dobré, i když v paneláku. Ty mají tenké zdi a zde nastal problém. Našimi sousedy byli fajn lidé, ale z těch dvou byla ona profesorkou angličtiny a má fone QSO jí musely rvát uši. A já se po prvotním nadšení s fone DX-ů, i ssb-DIG Rund, začal vracet pokorně zpět k telegrafii. Pocit se sluchátky v noci, kdy je všude krásné ticho, podmínky ufb - to známe všichni. K tomu třeboňská rovina s plno rybníky okolo - pro radioamatéra nádhera. Proto jsem svým způsobem litoval, když jsme se (kvůli profesi a platovým podmínkám) z Třeboně stěhovali. Byla to krásná léta a do Třeboně se občas vracím. Naše setkání s kamarádem Vláďou, OK1AYN mě vždy naplňují mnoha dojmy. A oba milujeme naši CW !

bf8515dfd791b4c0b10c8c57ff512235.jpg

 
 

 

Portrét


Fotoalbum


Poslední fotografie


HF Propagation


select language




Archiv

Kalendář
<< prosinec / 2019 >>

Statistiky

Online: 2
Celkem: 447152
Měsíc: 3378
Den: 126